Krev Světla*2.díl

22. october 2012 at 21:31 | Veru
Elizabeth je obyčejná dvaadvacetiletá dívka. Na univerzitě studuje botaniku a o víkendu si přivydělává roznášením letáků. Už od svých šestnácti let navštěvuje terapeuta, protože když byla mladší, mívala občas noční můry, kvůli kterým se bála večer usnout. Když začala chodit i k psychiatričce, která jí předepsala léky, zlé sny už se jí nezdály. Přesto chodí jednou za dva týdny za svým terapeutem, protože má strach, aby se jí můry nevrátily.


Pátek

Už dva měsíce Elizabeth přibírala na váze kvůli nové cukrárně, kolem které chodila každý den do školy, a která měla ceny až nebezpečně nízko. Proto se rozhodla, že to do kavárny vezme pěšky. S úsměvem na tváři a myšlenkou na Annie v hlavě vyrazila a v duchu zaklela, že si nevzala svůj oblíbený šátek s bambulemi, který dostala od Annie k jejím dvaadvacátým narozeninám. Ani si neuvědomovala kam jde (cestu znala tak dobře, že by do kavárny došla i poslepu z druhého konce města), když najednou do někoho doslova nabourala. Byl to nějaký kluk, mohlo mu být třiadvacet, maximálně dvacet čtyři let. Na sobě měl tmavomodrou bundu, obnošené černé kalhoty a suprovou šedou čapku. To, co jí na něm upoutalo nejvíc, byly jeho oči. Na chviličku se jí zdálo, že mají odstín do ruda. "Uh, promiň, nedávala jsem pozor," vykoktala ze sebe Eliz.
"Jo, to je dobrý..." řekl ten kluk a předvedl ten nejkouzelnější úsměv, jaký kdy Elizabeth viděla. Dokonce i Annie by roztála na místě. Možná by upadnul do mdlob i Joel. "Jsi v pořádku?" zeptal se jí. Teprve teď si uvědomila, že na něj zírá s otevřenou pusou a lehce toužebným výrazem v očích.
"Jo, jasně, jsem. Ehm, jenom jsi mi hrozně povědomý." Ne, povedomý ji nebyl. Chtěla si s ním chvíli povídat, poznat ho lépe, a ta zvrhlá část její duše ho chtěla zatáhnout do temné uličky a mít navždycky jenom pro sebe.
"Asi sis mě s někým spletla, ty mě povědomá nejsi," řekl ten kluk a Elizabeth v duchu zajásala, když v jeho hlase uslyšela podtón zklamání.
"Jsem Elizabeth, mimochodem..."
"Chris, těší mě. Hele, vím, že je to trochu divný, ale nešla bys někdy někam?'' zeptal se a Elizabeth v tu chvíli děkovala bohu.
''To bych ráda. Tady,'' odpověděla a začala se hrabat v kablece, odkud po chvíli vítězoslavně vytáhla kus papíru a tužku, ''je moje číslo. Zavolej mi,'' snažila se o nenucenný tón, jakoby to nebyla ona, kdo řekl první své jméno. Potom se otočila na patě a vyrazila ke kavárně. Chtěla působit tajemně a zajímavě.

Když dorazila do kavárny Na rohu, byly tři minuty po čtvrté. Tak trochu doufala, že Emily na schůzku zapomněla. Neviděla jí sedět u žádného stolu, tak si chtěla koupit aspoň cappuccino na cestu, aby nevypadala tak divně a odejít. Když se otočila směrem k baru, leknutím málem omdlela. Těsně za ní stála Emily: ''Jdeš pozdě.'' Neřekla to moc hezky, navíc její výraz říkal za-ty-čtyři-minuty-zpoždění-zaplatíš.
''Ahoj, jo, já vím. Omlouvám se,'' řekla váhavě, ''já jsem hledala...um...šátek!''
''Chm. Tak cos se mnou chtěla probrat?'' zeptala se trochu znuděným hlasem, zatímco mířila ke stolu v nejzazším koutu kavárny. Toho stolu si Eliz nikdy předtím nevšimla.
''Jasně, ráda bych s tebou probrala to bydlení. Trochu hlouběji, v úterý na to nebylo moc času,'' začala Eliz, ''a taky jsem se tě chtěla zeptat, kde jsi koupila ten svetr s barevnými knoflíky, Annie se moc líbil,'' snažila se vylepšit atmosféru.
''Anna? Ta tlustá holka, co seděla v obýváku a koukala na televizi, ačkoli běhání by ji brospělo mnohem víc?''
''Tak hele! Annie není tlustá, jen prostě nemá míry 90-60-90! A jestli jsi přišla jenom kvůli tomuhle, zase můžu jít!'' odpověděla téměř s křikem Elizabeth. Sama byla v dětství tělnatější než ostatní, a ostatní děti jí to dávaly sežrat, proto je na to tolik háklivá, ať u sebe, nebo u svých přátel.
"Ne, jasně že ne. Ten svetr jsem si pletla a pak vyšila bavlnkama. Není koupený,'' snažila se omluvný tón Emily, ale Elizabeth jí na to nehodlala skočit. To je poprvé, co se Emily aspoň snažila být milá.
"Fajn. Vyřídím jí to. A k tomu bydlení: mám alergii na zvířecí chlupy, takže jsetli chceš zvířátko, kup si želvu nebo rybičky....''

Po půlhodině a dvou multivitaminových džusech byla Eliz něuvěřitelně vyčerpaná. ''Ehm, promiň, je mi nějak špatně. Zaplatím, a půjdu domů.''
"Dobře, stejně se už není o čem bavit. Tak se měj,'' a Emily se vytratila.
Elizabeth na baru zaplatila své džusy, natáhla si bundu a vyšla do krutého deště, který se za tu půlhodinu stačil rozrůst z jemného mrholení snad až po letní monzun. Už podruhé toho dne zalitovala, že si doma nechala šátek. ''No to snad ne!" zaúpěla tiše, když zjistila, že si doma zapoměla i deštník. Přesto rychlým tempem vyrazila do města. Dešťové kapky jí okamžitě promočily kabát i džíny, vlasy měla jako zmoklá slepice, a aby toho nebylo málo, vzala si plátěné boty, takže při každém kroku čvachtala.
''Ahoj!'' ozvalo se tlumeně za jejími zády. Když se otočila, byla příjemně překvapená.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Malá Miki Malá Miki | Web | 28. october 2012 at 10:45 | React

áá, těším se na další díl ^__^ teda doufám, že s povídkami na tom nejsi jako já a neskončíš po dvou kapitolách :DD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement