Krev Světla*3.díl

4. november 2012 at 19:47 | Veru
Elizabeth je obyčejná dvaadvacetiletá dívka. Na univerzitě studuje botaniku a o víkendu si přivydělává roznášením letáků. Už od svých šestnácti let navštěvuje terapeuta, protože když byla mladší, mívala občas noční můry, kvůli kterým se bála večer usnout. Když začala chodit i k psychiatričce, která jí předepsala léky, zlé sny už se jí nezdály. Přesto chodí jednou za dva týdny za svým terapeutem, protože má strach, aby se jí můry nevrátily.


Pátek

Elizabeth se překvapeně ohlédla a přes všechen ten déšť a mlhu rozeznala dvě postavy, které se k ní valily jako lavina. Nejspíš běžely. To asi není na mně, pomyslela si Eliz a otočila se zpět. Přesto trochu zrychlila v chůzi. "Elizabeth! Zpomal ty šílenče!" zakřičel na ní ten druhý hlas. Byl jí trochu povědomý, proto přeci jen zastavila. Přesto byla ve střehu, tahle část města je známá díky loupežím. Když se otočila, aby počkala na postavy pod flekatým deštníkem, zjistila, že jsou nebezpečně blízko. Málem se dala do běhu, když v tom poznala obě osoby a sama sebe začala okřikovat, že je paranoidní. "No hurá," vydechla Annie a únavou se zavěsila do Joela, který ji láskyplně objal.
"Nepoznala jsem vás, ale tohle mi už nedělejte! Vyděsili jste mě k smrti!" odpověděla Eliz se smíchem, "Co tu děláte?"
"Byli jsme v kině a pak jsme chtěli jít na kafe, ale vypadá to, že jdem s tebou domů, protože nemáš deštník," vysvětlila Annie a objala kamarádku takovým způsobem, div jí nezlomila žebra a páteř. Elizabeth jí chtěla říct o tom klukovi, do kterého dnes vrazila, o Chrisovi, ale nehodlala to zmiňovat před Joelem. Byla to přece ryze holčičí záležitost. Proto se jen podívala na Annu s výrazem v očích, který říkal musím-ti-něco-říct. Naštestí Annie pochopila, co jí Elizabeth říká, a protože to byla odjakživa hrozná drbna a chtěla vědět všechno, rozhodla se jít s Eliz do jejich starého bytu, aby si mohly pořádně promluvit. "Ehm, Joele, já asi půjdu s Eliz domů, nevadí ti to?" zeptala se Annie a nahodila ten svůj psí kukuč.
"Jasně, že ne. Já to chápu, musíte si pokecat. Ale ne, že mě budete pomlouvat!" křikl na ně přes rameno, zatímco už odcházel domů. Tyhle pohledy znal dobře, nevěděl sice, co znamenají, ale věděl, že jakmile ho některá z dívek udělá, měl by jít radši domů, nebo bude vystaven nepříjemné situaci holčičího tlachání.

Když obě dívky dorazily do Elizabethina bytu, byla už tma a Annie si s hrůzou uvědomila, že vypínač světla je na druhé staně chodby. Už odmala měla strach ze tmy. Potom, co jí její starší bratr vyděsil v koupelně když jí bylo osm let, musela až do svých sedmnácti spát s rozsvíceným světýlkem u postele. Eliz věděla, na co její kamarádka myslí, a tak se jen konejšivě usmála a s trochou obav, že na ni za rohem něco vybafne, vstoupila do bytu a rozsvítila. Annie si ale všimla papírku přilepéno na dveřích, na kterém stálo "Dnes od 16:45 do zítřejšího rána (8:00) nebude fungovat elektřina. Děkujeme za pochopení". "Ehm, Elizabeth, neteče vám proud. Doufám, že máš svíčky. Plno svíček. Máš svíčky, že jo?" zeptala se Annie rozklepaným hlasem plným obav. Opravdu měla strach ze tmy. Přestože už nespí s lampičkou, odmítá zůstávat někde, kde není světlo. To se týče i pouličního osvětlení. V životě nespala na nějaké chatě u lesa, protože ke svému životu potřebuje pouliční lampy.
"Jo, někde tu budou. Zatím si sedni a vnímej světlo zvenčí, jo?" odpověděla Eliz, čapla An za ruku a posadila ji na křeslo do obýváku. Potom zaútočila na skříňky s harampádím, které by se někdy mohlo hodit. Věděla, že svíčky tam někde jsou, obávala se pouze jejich počtu. Annie s Joelem je nejspíš včechny spotřebovali, když si tady jednou udělali hezký večer. Nakonec našla šest čajových svíček a osm svíček do svícnu. Právě teď děkovala své matce, že jí snad každé Vánoce koupí svícen a plno ozdobných svíček, které se nazapalují. Všechny - včetně těch dekoračních - vzala a rozestavěla po pokoji. Když je zapálila, pokoj oslnilo světlo a Annie se na Elizabeth s vděčností usmála. Konečně si mohly promluvit o Chrisovi.
"Tak o čem jsi to chtěla mluvit?" zeptala se se zájmem An.
"Jo, no, kde začít...Dala jsem na tvoji radu a napsala Emily. Dnes jsme se ve čtyři hodiny sešly v kavárně Na Rohu. Přišla jsem asi o čtyři minuty dýl, protože...no to ti povím pak..." řekla s pitomým úšklebkem na tváři, "Prostě jsem přišla dýl a ona na mně vrhla takovej pohled, jakoby mě chtěla zavraždit. Nějak jsem to ale nevnímala a začaly jsme probírat to bydlení. Bylo to divný...Em, jaký pití mě dokáže probrat víc než kafe?"
"Multivitaminovej džus!" odpověděla Annie podle zkušenosti.
"Přesně tak. Za tu půlhodinu, co jsme tam seděly jsem vyzunkla dva a cítím se hrozně! Jsem snad ještě unavenější než tenkrát po tý pařbě, která trvala od osmi večer do jedenácti ráno! Ta holka mi normálně sebrala všechnu energii. Je to energetickej upír, jak by řekl tvůj pomatenej bratr. Nemúže tady bydlet, prostě nemůže...!" téměř vykřikla Elizabeth, zatímco se převlékala do suchého oblečení a ručníkem si ždímala vlasy. Po dlouhém rozhodování, zda má boty nechat před dveřmi, přestože se v domě poslední dobou krade, je nakonec položila do sprchového koutu.
"No, je pravda, že se mi zdáš nějak zmrtvená, ale nepřeháněj to, jo? Předpokládám, že jsi jí neřekla, že jí bereš, takže jí to řeknu já. Zítra jí zavolám za tebe. Někdo se o tebe starat musí!" řekla Annie a konejšivě pohladila Eliz po ruce.
"A teď důvod, proč jsem se zdržela," začala Elizabeth a nevnímala poznámku o tom, že jí An zavolá sama,"cestou jsem vrazila do nějakýho kluka. Říkal, že se jmenuje Chris a je naprosto dokonalej!"
"Hmm, líbí se mi, kam to míří!" skočila jí do řeči An a uvelebila se na křesle. Milovala drby. Byla to taková slepičí prdelka, ona přímo žila drby.
"No prostě, má ten nejkouzelnější úsměv na světě! Hezčího kluka jsem v životě neviděla. A dokonce se mě zeptal, jestli někdy nechci někam zajít! Tak jsem mu dala svý číslo a řekla, ať zavolá. Kdybych nebyla tak vyčerpaná z tý schůzky s Emily, nejspíš bych tu poskakovala jako králík na extázi! Jo, mimochodem, ten svetr si pletla a pak vyšila bavlnkama." Elizabeth jí nehodlala říct o tom, jak jí Emily urážela. Akorát by jí to rozhodilo a to Eliz rozhodně nechtěla.
Najednou jí zazvonil mobil. Bylo to k nevíře, že přežil tu dávku deště, vzhledem k tomu, že ho měla jen v kapse kabátu.
"Kdo ti volá?" zeptala se se zájmem An.
"To číslo neznám..." konstatovala Elizabeth a bylo jí to trochu divné. Nikdo, čí číslo neznala, jí nevolal.
"No tak to zvedni, ne?" dorážela Annie a když viděla, že Eliz se k tomu pořád nemá, vytrhla jí mobil z ruky a zvedla ho: "Haló?".
"Annie, co to děláš?!" křikla na ni šeptem Eliz, ale An jí přerušila pohybem ruky.
"Ahoj, Elizabeth, tady je Chris..." ozvalo se z telefonu.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Malá Miki Malá Miki | Web | 5. november 2012 at 12:24 | React

áááá, to je tak napínavý, potřebuji další díííl :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement