January 2013

Špindíra Míšánek

30. january 2013 at 17:22 | Veru |  Téma týdne
Svého nejoblíbenějšího plyšového medvídka (nevím, jestli byl první) jsem dostala ve svých čtyřech letech k narozeninám. Měla jsem z něj takovou radost, že jsem ho přibližně další rok nepustila z rukou. Spal se mnou v posteli (vlastně ho mám v posteli doteď) a vždycky jsem ho přikryla tak, aby mohl dýchat, ale zároveň byl přikrytý a nenastydnul. Je světle hnědý a pod krkem má károvanou červeno-zeleno-zlatou mašličku. Jeho suprový červený čumáček je odjakživa trochu nakřivo a časem uprostřed maličko zblednul, proto jsem mu ho vždycky narovnávala a dobarvovala červeným fixem (né, že by to pomohlo).

Jsem jiná

26. january 2013 at 0:34 | Veru |  Téma týdne
Přibližně před měsícem ve středu jsem byla s kamarádkou ze základky na něčem jako vánočním školním trhu, který základka pořádá každý rok a třídy na něj vyrábí různý kraviny. Samozřejmě jsem tam potkala staré spolužáky a mezi řečí mi jeden týpek řekl, že jsem se vůbec nezměnila, že jsem pořád stejná. Na tý škole jsem byla vlastně po dvou letech. Dva roky se snažím změnit se a on mi řekne, že jsem úplně stejná. Ne, to teda ne.

Až moc dokonalá

15. january 2013 at 17:45 | Veru |  Téma týdne
Poslední dobou přemýšlím o své "kamarádce" (není to kamarádka, já ji ráda nemám, ale přijde mi divný psát známá :D). Má bohaté rodiče, chodí se mnou na gympl, je to přesně ten typ holky, které kluci zbožňují - vyžehlený vlasy, oční linky až na spánky, make-upu tolik, že by ho stačilo na tři další. Hraje na kytaru, docela pěkně zpívá (teda až na to, že neumí zazpívat nic hlubšího než to druhý céčko (ne, já nejsem hudebník, jen to beru podle tý stupnice c d e f g a h c :D)), její styl je čistě "I love Japan" a sice hezky kreslí, ale jenom ty manga ksichty a - přiznejme si to - to zas tak velký umění není, pár čar, žádný stínování, prostě obrys.

Bacha na kočkovitý potvory!

4. january 2013 at 22:47 | Veru |  Téma týdne
Co si vzít s sebou na pustý ostrov? Tuto otázku mi kdosi položil už na asku. Moje odpověď byla (a stále je) moje kouzelná hůl. Jako měl Gandalf, ale ženská verze. Jak je psáno tu, jsem Stínovelekněžka Veronika z Atlantidy, proto mám tu kouzelnou hůl. Potom bych si přičarovala, na co bych si jen vzpomněla, včetně letadla i s pilotem. A hurá domů!