January 2014

Projekt Gorila

5. january 2014 at 19:35 | Veru
Když jsme se před třemi roky přestěhovali, začala jsem s projektem Gorila. Jde o vylepšování, přestavování nebo jakékoli změny v mém pokoji. A napadlo mě, že bych mohla udělat fotku pokažé, když se něco předělá. Od té doby už sice proběhlo tolik změn, že to snad není ani možné, ale budu tu bydlet minimálně další tři roky, takže to podle mě cenu má. A za ty tři roky bude určitě zajímavé podívat se na průběžné změny mého pokoje, ne?

Instinkt

5. january 2014 at 18:56 | Veru |  Tvorba
Mívala jsem zrcadlo. Nevím, kde jsem ho vzala, jestli koupila nebo mi bylo darováno. Bylo to obyčejné velké zrcadlo tvaru obdélníku v béžovém hranatém rámu. Nebylo na něm nic zvláštního, přesto mi několik let nahánělo hrůzu. Vždycky jsem měla pocit, že to není jen zrcadlo, ale jakási brána do jiného, temného světa. Nikdy jsem ho nikam nepověsila a místo toho jsem ho uložila pod postel. Tím jsem to něco žijící uvnitř ale jen rozzuřila.
V březnu roku 2011 jsem dělala velký jarní úklid zahrnující i přebrání starých krabic pod postelí. Narazila jsem na zapomenuté zrcadlo, špatný pocit z předmětu jsem nevnímala. V zápalu energie jsem zrcadlo vytáhla a přibila na zeď naproti posteli. Stejně jsem tam nějaké potřebovala, abych při oblékání nemusela chodit až na chodbu. Večer jsem dokončila veškerý úklid a šla si spokojeně lehnout do postele.
Z nějakého důvodu jsem se každou noc okolo druhé hodiny ranní budila a jinak tomu nebylo ani tehdy. Posadila jsem se na posteli a unaveně jsem prohlédla pokoj. Pohled se mi zastavil na zrcadle. Uprostřed byl obličej odporné bytosti. Měla černé oči, ústa zkroucená v řevu a vlasy rozježené na všechny strany. Začala jsem ječet, ale bytost se ani nehnula. Naopak to vypadalo, že čekala až se uklidním. Ovládla jsem své zděšení a naklonila se k zrcadlu. "Kdo jsi? Co chceš?" zeptala jsem se strnule. Stvoření prudce naklonilo hlavu a povrch zrcadla začal praskat.
"Tebe," odpovědělo to chraplavým nechutným hlasem. Najednou vystrčilo ruku skrz sklo a stáhlo mě do hlubin temna.

Vánoce & other stuff

5. january 2014 at 18:51 | Veru |  Deníček?
Na Vánoce jsem se ani trochu netěšila. Možná, že kdyby napadl sníh, bylo by to lepší. Je docela dobře možné, že jsem sem před rokem napsala něco o tom, že nemám ráda Vánoce. A neopustilo mě to. Ani nevím proč, prostě to beru jako obyčejný den s lepším jídlem. Dárky jsou bonus, který už taky nepotřebuju. Je hezké, když si na vás někdo vzpomene, ale jakožto nejmaldší z rodiny prožívám každoročně prokletí největšího počtu dárků a svým způsobem už mě to štve. Stačil by mi jeden. Ačkoli letos se dárečky povedly, to popřít nemůžu.